Jiří Holý (1926–2017)
Zapomenutý malíř pravdy, víry a lidské svobody
Malíř Jiří Holý patří k těm vzácným osobnostem českého výtvarného umění 20. století, jejichž dílo vzniká z hluboké vnitřní nutnosti a duchovní pravdivosti. Jeho tvorba byla na dlouhá desetiletí veřejnosti ukryta, přesto patří k nejvýraznějším a nejautentičtějším projevům českého malířství druhé poloviny 20. století.
Život Jiřího Holého: Od tragédie k duchovnímu vidění
Holý se narodil v roce 1926 do rodiny s hlubokými českými kořeny. Jeho otec, ruský legionář a Sokol, byl v roce 1942 popraven nacisty. Jiřímu bylo pouhých šestnáct let. Po válce se rodině krátce navrátil zabavený majetek, avšak v roce 1948 jej opět konfiskovali komunisté.
Již během studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vážně onemocněl. Právě tehdy – jak sám později říkal – se mu „otevřelo vidění“. Svět začal chápat nejen očima, ale duchem. Tato zkušenost zásadně formovala jeho další tvorbu.
Slibný vzestup a násilné umlčení
V 60. letech měl Jiří Holý dobře nastartovanou uměleckou kariéru. Vystavoval doma i v zahraničí, jeho díla byla přijímána do galerií. Profesor Jaromír Pečírka, který uváděl jeho autorskou výstavu v roce 1964, o něm tehdy napsal:
„Holý stoupá strmě vzhůru.“
Tento vzestup však v roce 1969 náhle skončil. Holý byl po veřejně proneseném apelu během sjezdu vyloučen ze Svazu československých výtvarných umělců. Komunistický režim potlačoval duchovní témata a tvůrce, kteří se nepodřizovali. Holý tak tvořil na okraji oficiálních struktur – bez výstav, bez podpory institucí, přesto vytrvale a s vnitřní silou.
Malíř duše, ne režimu
Holého tvorbu nelze oddělit od jeho spirituálního směřování. Jeho malby jsou mapami duše, barevnými modlitbami a vizionářskými výkřiky. Používal barvy symbolicky, nikoli realisticky – pro něj rezonovaly s vnitřním stavem postavy, krajiny či duchovního poselství.
Po roce 1969 zůstala jeho díla zavřená v ateliéru, pokrytá prachem a zapomenutím. Po roce 1989 se již k rehabilitaci nedostal. Věnoval se humanitární práci a stáří mu zabránilo k návratu na výstavní scénu.
Humanitární odkaz – Likvidace lepry
V roce 1992 založil Jiří Holý spolu se svou manželkou, akademickou malířkou Sybillou Klumparovou Holou, nadaci Likvidace lepry, která pomohla tisícům nemocných po celém světě. V roce 2011 ji předal Církvi. Jeho výtvarné dílo však zůstalo ve stínu této humanitární činnosti a nedočkalo se uznání, které si zaslouží.
Význam díla Jiřího Holého
Přináší duchovní rozměr do doby duchovní normalizační prázdnoty.
Ukazuje malbu jako jazyk duše – barvy jako modlitbu.
Spojuje osobní bolest, víru i naději.
Připomíná, že pravda a umění mohou obstát i v časech lží.
Jeho dílo je nejen estetické, ale i existenciální a duchovní. Holý byl svědkem doby, prorokem, který maloval pravdu i v časech, kdy byla zakázána.
Pozůstalost Jiřího Holého dnes
Dnes, po letech zapomnění, se jeho malířská pozůstalost znovu otevírá veřejnosti. Jeho sbírku spravuje pod platformou AEST+. architektka, designérka a kurátorka Dagmar Hlaviznová.
Cílem je vytvořit katalog děl Jiřího Holého, který zpřístupní jeho tvorbu širší veřejnosti. Každý obraz, kresba i studie jsou součástí cesty, na níž se umění stává prostorem dialogu mezi člověkem, vírou a pravdou.
Jiří Holý byl malíř pravdy, víry a lidské svobody. Jeho díla nejsou jen obrazy – jsou to duchovní mapy, vizionářské svědectví a barevné modlitby. Přestože byl umlčen režimem, jeho umění promlouvá dnes snad ještě silněji než kdy dřív.