Akademický malíř Jiří Holý (13. 12. 1926, Hradec Králové – 7. 4. 2017, Praha) patří k výrazným,
avšak dosud nedostatečně reflektovaným osobnostem českého umění druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba, hluboce zakořeněná v osobní duchovní zkušenosti, představuje autentické svědectví o vnitřní svobodě, víře a hledání pravdy v podmínkách politického i společenského tlaku.
Vedle své výtvarné činnosti se významně angažoval v humanitární oblasti jako zakladatel nadace Likvidace lepry.
Životní kontext
Jiří Holý vyrůstal v rodině s výrazným občanským a vlasteneckým zázemím. Jeho otec, hradecký obchodník, ruský legionář, člen Sokola a aktivní účastník domácího odboje, působil za druhé světové války v organizaci Obrana národa jako velitel tzv. „legionářské pětky“ v Hradci Králové. V roce 1942 byl nacisty popraven na pardubickém Zámečku.
Po válce byl rodině navrácen majetek, který byl po roce 1948 znovu konfiskován komunistickým režimem. Matka Marie, ovdovělá se čtyřmi dětmi, se tak ocitla v existenčně velmi obtížné situaci. Jiří Holý ve svém životě bezprostředně zakusil zásahy dvou totalitních systémů, které zásadně poznamenaly jeho osobní i tvůrčí vývoj.
Byl jedním ze čtyř sourozenců. Jeho bratři Ladislav a Václav emigrovali po roce 1948 do Spojených států, sestra Marie byla k emigraci donucena po roce 1969 a žila ve Švýcarsku. Jiří Holý zůstal jako jediný v Československu, kde byl po roce 1969 vyloučen ze Svazu československých výtvarných umělců.
Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Alois Fišárek. Během studií prodělal vážné onemocnění, které – jak sám později uváděl – zásadně proměnilo jeho vnímání světa a otevřelo mu hlubší duchovní rozměr reality. Tato zkušenost se stala určující pro jeho další tvorbu.
Životní zkušenost formovaná ztrátou, perzekucí i existenciální krizí se v jeho díle proměňuje v soustředěné hledání řádu, světla a vnitřního smyslu obrazu.
Umělecký vzestup a přerušení kariéry
V 50. a 60. letech byl Holý aktivní součástí české výtvarné scény. Účastnil se řady kolektivních výstav a v roce 1964 představil svou samostatnou výstavu v Galerii na Karlově náměstí v Praze, uvedenou historikem umění Jaromírem Pečírkou, který jeho tvorbu charakterizoval jako výrazně směřující k vnitřnímu zrání a výtvarné autonomii.
Tento slibný vývoj byl zásadně přerušen po roce 1969, kdy byl Holý v období normalizace vyloučen ze Svazu československých výtvarných umělců. Následně ztratil možnost veřejně vystavovat a jeho tvorba se ocitla mimo oficiální kulturní struktury.
Navzdory tomu pokračoval v intenzivní a soustavné práci, která však zůstávala po desetiletí uzavřena v soukromí ateliéru.
Charakter tvorby
Tvorbu Jiřího Holého nelze jednoznačně zařadit do jednoho výtvarného směru. Vychází z expresivního a symbolického základu, který však překračuje směrem k osobitému duchovnímu výrazu.
Jeho obrazy nejsou ilustrativními náboženskými motivy, ale vycházejí z individuálního vnitřního prožitku. Často bývají označovány jako „modlitby v barvě“ – vizuální záznamy duchovních stavů, napětí mezi světlem a temnotou, utrpením a nadějí.
Barva zde neplní popisnou funkci, ale stává se nositelem významu. Holý s ní pracuje jako s autonomním jazykem, který vyjadřuje vnitřní realitu.
Tvorba v izolaci a její význam
Po svém vyloučení ze svazu zůstal Holý mimo veřejný prostor, bez institucionální podpory i možnosti prezentace. Jeho dílo tak vznikalo v dlouhodobé izolaci, avšak bez přerušení – s mimořádnou intenzitou a kontinuitou.
Tato skutečnost dnes představuje jeden z klíčových aspektů jeho odkazu. Jeho práce není ovlivněna dobovými trendy ani institucionálními očekáváními, ale vychází z vnitřní nutnosti a osobní integrity.
Humanitární činnost
Vedle své umělecké práce se Jiří Holý významně angažoval v humanitární oblasti. V roce 1992 založil spolu se svou manželkou, akademickou malířkou Sybilou Klumparovou Holou, nadaci Likvidace lepry.
Tato organizace se postupně rozvinula v rozsáhlý projekt pomoci nemocným v zahraničí, zejména v Indii, kde byly vybudovány zdravotnické kapacity a poskytnuta pomoc tisícům pacientů. V roce 2011 byla nadace předána do správy církve.
Humanitární rozměr jeho života tvoří přirozené doplnění jeho duchovně orientované tvorby.
Pozůstalost a současný stav
Po smrti Jiřího Holého zůstala jeho rozsáhlá malířská pozůstalost bez institucionálního zajištění. Soubor děl byl dlouhodobě uložen v nevyhovujících podmínkách a vyžadoval odborné ošetření, třídění a systematickou dokumentaci.
Z iniciativy Dagmar Hlaviznové bylo zahájeno soustředění, základní konzervace, fotodokumentace a postupná katalogizace díla. Tento proces dnes vytváří předpoklady pro nové odborné zpracování a zasazení tvorby Jiřího Holého do kontextu českého umění 20. století.
Sbírka je spravována Dagmar Hlaviznovou za pomoci platformy AEST+.
Význam díla
Dílo Jiřího Holého představuje:
- autentické svědectví o duchovní zkušenosti v podmínkách nesvobody
- propojení osobní víry, umění a existenciální výpovědi
- nezávislý vývoj mimo hlavní proudy českého umění
- mimořádně souvislý a rozsáhlý soubor vznikající v dlouhodobé izolaci
Jeho tvorba dnes otevírá otázky vztahu umění, spirituality a osobní integrity v moderní době.
Závěr
Jiří Holý patří k těm autorům, jejichž význam se ukazuje s odstupem času. Přestože byl na dlouhá desetiletí vyřazen z oficiálního uměleckého provozu a po roce 1989 nedošlo k systematické rehabilitaci jeho díla, dochovaný soubor jeho prací představuje mimořádnou hodnotu.
Současné zpracování jeho pozůstalosti vytváří prostor pro nové odborné posouzení a znovuzařazení jeho tvorby do širšího kontextu českého moderního umění.
Výstavy
Kolektivní výstavy
1953 – Výstava mladých, Mánes, Praha
1956 – Výstava stipendistů z roku 1955–56, Galerie mladých, U Řečických, Praha
1958 – Tvůrčí skupina MS 58, Galerie Nová síň, Praha
1958–1959 – Umění mladých výtvarníků Československa 1958, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1958 – Dům umění města Brna, Brno
1961 – Zátiší, Alšova síň Umělecké besedy, Praha
1962 – Výstava západočeské krajské organizace SČVU, Západočeská galerie v Plzni
1967 – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
1968 – 300 malířů, sochařů, grafiků, Praha
1988 – Salón pražských výtvarných umělců, Praha
2008 – Šumavské proměny, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
Proč to děláme.