2026 - Tučňák 4/26 - Umlčený hlas českého umění se po letech znovu ozývá

Tučňák_04_26_web-12

Aesthetic-správa sbírek



Sto let od narození Jiřího Holého a Vlasty Sybily Klumparové Holé otevírá znovu příběh dvou výrazných osobností českého výtvarného umění, jejichž tvorba vznikala v tichu, vnitřní svobodě a hlubokém duchovním soustředění na Spořilově.


Život i tvorba akademického malíře Jiřího Holého (1926–2017) a jeho ženy, malířky Vlasty Sybily Klumparové Holé
(1926–2021) jsou úzce spjaty s dramatickými dějinami 20. století, ale také s místem, kde dlouhá léta žili a tvořili – ve spořilovském ateliéru po sochaři Josefu Jiříkovském v ulici Severní IV. Právě zde, v 60. letech, vznikala řada jejich děl. Sybila byla pro Jiřího múzou a duchovní inspirací – často ji maloval jako symbol pokory, čistoty a duchovního světla, které prostupovalo jejich životem i tvorbou.

Malíř vnitřní svobody

Jiří Holý patřil k výrazným talentům české poválečné malby. Studoval malbu a monumentální tvorbu na UMPRUM u profesora Aloise Fišárka a už během studií získával stipendia, která potvrzovala jeho mimořádný talent. V 50. a 60. letech se systematicky rozvíjel jako malíř figury, portrétu i symbolických, abstraktních kompozic. Jeho obrazy byly v době, kdy jeho tvorba byla povolena, nakupovány významnými českými galeriemi, včetně Galerie Pražského hradu. Holého talent byl jednoznačně uznáván, a to i na základě stipendijních ocenění a účasti na významných kolektivních výstavách i autorské výstavě na Karlově náměstí. Tento slibný vývoj však násilně přerušil režim. Jiří Holý veřejně vystoupil v roce 1969 proti normalizačním praktikám ve Svazu výtvarných umělců, což vedlo k jeho vyloučení, ztrátě legitimace profesionálního malíře a zákazu oficiálního vystavování. Silně věřící umělec, který prošel mystickými zkušenostmi, se místo rezignace obrací do nitra. Vznikají expresivní, symbolické a meditativní obrazy, svědčící o víře, bolesti i naději. Své sdělení podporoval studiem kvantové fyziky, vztahů mezi barvami, hudbou a světlem – zachovala se řada jeho studií, výpočtů a filozofických úvah.

Umění proměněné ve službu

Po roce 1989, kdy se Jiří Holý mohl vrátit na výtvarnou scénu a usilovat o osobní rehabilitaci, učinil spolu se svou ženou jiné, zásadní rozhodnutí. V roce 1992 založili organizaci Likvidace lepry, které se Jiří Holý následujících devatenáct let věnoval jako předseda a statutární zástupce. Organizace postupně rozvinula pomoc na více než šedesáti místech světa. Ve spolupráci s německými partnery podporovala leprosária, mobilní kliniky a zdravotnická střediska v Indii, Pákistánu, Africe i Jižní Americe. Významným počinem bylo také vybudování dvou nemocnic sv. Josefa v Indii, na jejichž realizaci se Jiří Holý aktivně podílel i díky svému technickému vzdělání. Cílem organizace nebylo pouze léčení nemoci, ale především navrácení lidské důstojnosti lidem, kteří byli nemocí i společností vytlačeni na okraj.
Jiří Holý toto období nazýval „radostným utrpením“ – utrpením z nedostatku času na malbu, radostí z naplněného smyslu života. Jeho malířská tvorba zůstala po tuto dobu v pozadí, o to silněji však promlouval jeho čin. V roce 2011 byla organizace Likvidace lepry slavnostně předána do správy Arcibiskupství pražského, aby její činnost mohla pokračovat i po smrti zakladatelů. Humanitární odkaz manželů Holých tak zůstává živý — jako tichý, ale trvalý symbol hodnot, jimiž žili: odvahy, obětavosti a víry v lidskost.

Dílo, které přežilo desetiletí
Tvorba manželů Holých mezitím nebyla zničena, ale odsunuta stranou. Po jejich smrti byla rozsáhlá pozůstalost nalezena v zanedbaných podmínkách ve staré stodole, kde nakonec žili a tvořili, na břehu Hamerského rybníka v Záběhlicích – poškozená, zaprášená, místy ohrožená fyzickým zánikem. Práce obou umělců dnes procházejí odbornou dokumentací a postupným navracením do kulturního povědomí pod dohledem architektky Dagmar Hlaviznové na platformě AEST+ , která působí v Praze 4. „Dílu Jiřího Holého a Vlasty Sybily Klumparové Holé se věnuji, protože v něm vidím sílu, která nebyla objevena. Je to příběh morálních hodnot, odpovědnosti a lidské statečnosti. To, že se jejich dílo po desetiletí vytrácelo z kulturního povědomí, je pochybením společnosti, které je třeba napravit,“ uvedla Dagmar Hlaviznová.

Odkaz obou výtvarníků je zpřístupňován na www.aestheticstore.cz

Vytvořil Shoptet | Design Shoptak.cz