Interview s architektkou, designérkou a sběratelkou Dagmar Hlaviznovou, zakladatelkou studia AESTHETIC a platformy AEST+ pro Vogue CS
Foto: Ondřej Košík
V jednom rukopisu
Zakladatelka studia Aesthetic Dagmar Hlaviznová navrhuje kolekce bytového textilu a oděvů z přírodních materiálů. Pro Vogue Art Project vytvořila design tašek a postarala se i o jejich výrobu.
Kromě textilního designu se věnuje ještě architektuře, funguje jako kurátorka a je také sběratelkou a správkyní sbírky malíře Jiřího Holého a Vlasty S. Klumparové. U všeho, čemu se věnuje, vyznává jednoduchost, funkčnost a cit pro materiál. V době, kdy svět zrychluje, Dagmar Hlaviznová zpomaluje. Tvoří domy, oděvy i interiéry, jež rostou z místa, času a vztahu k lidem. Pod značkou Aesthetic přináší nadčasové kusy z přírodních materiálů a ukazuje, že krása může být tichá, udržitelná a hluboce osobní.
Proč nejčastěji pracujete se lnem?
Český len má hlubokou tradici. Dříve prostý materiál, dnes luxus přirozenosti. Je tichý, pevný, krásný a nestárne. Často ho upravujeme pro větší odolnost i komfort.
Jak ho upravujete?
Praním a srážením necháme vstoupit jeho přirozený charakter a umožňuje nám to kombinaci materiálů. Využíváme len s úpravou proti vodě, aby byl odolnější a vhodný i do venkovních prostor.
Řešíte sama i střihy oblečení?
Ano. Střih je jako architektonický plán. Má být funkční, lichotit tělu a neomezovat. U bytového textilu mě baví práce s objemem a rytmem. I tady jde o měkkou architekturu.
Jaké paralely vidíte mezi textilem a architekturou?
Architektura je hlubší a pomalejší, textil rychlejší a hravější. Architektura mi dává směr, textil radost.
Jaký typ architektury navrhujete?
Chápu prostor nejen jako technický úkol, ale jako živý organismus s příběhem a energií. Moje tvorba vychází z přesvědčení, že architektura není jen stavba, ale také cesta k harmonii- mezi člověkem a krajinou, mezi minulostí a současností, mezi materiálním a duchovním. Navrhuji domy a prostory, které vyrůstají z místa, ctí jeho dějiny, krajinný ráz i neviditelné vrstvy. Každý projekt je pro mě dialogem s krajinou, s lidmi, se snem o domově. Nedávno jsem dokončila trojdomí v pražském Braníku. Jedná se o citlivé propojení starého s novým, dům, který zapadá do prostředí, ale zároveň nabízí komfort současného bydlení. Aktuálně pracuji na projektu v Jevanech, kde má naše rodina kořeny. Tam hledám nejen formu, ale i hlubší soulad s místem přírodou a vnitřním vedením. Chci aby domy byly pravdivé, jednoduché a čisté, bez nánosů nadbytečností, pro život v jeho proměnách. Využívám přirozené dary - světlo, vodu, prostor - a směřuji k jednoduché a čisté kráse bez nadbytečností.
Co pro vás znamenají vintage věci v interiéru?
Jsou to předměty s pamětí, duší a autenticitou. Když se staré potká s novým, vzniká příběh a osobitost. Nejvíc mě fascinuje funkční krása a styly jako biedermeier, secesní design, Thonet i modernistický nábytek, české sklo a keramika. Naposledy jsem takhle začlenila křeslo z pozůstalosti Jiřího Holého – elegantní kousek s nádechem art deca. Zachránila jsem ho z odpadu, nechala restaurovat a dnes je to moje oblíbené místo pro ranní kávu.
Na jaký styl se při výběru starožitností zaměřujete?
Hledám charakter, ne styl. Sbírám obrazy, sklo, porcelán, i nábytek s duší. V poslední době se soustředím na sbírku Jiřího Holého, kterou spravuji. Jeho obrazy mají hloubku a přesah, jsou výzva pro čtení očima, hlavou i intuicí.
Jakého předmětu v hmotném světě byste se nikdy nevzdala?
Nemám takový. Veči mají přicházet i odcházet, jako lidé. Vážím si obyčejné neobyčejnosti, užitných věcí s estetickou hodnotou. Třeba taková je taška pro VOGUE ART Projekt nebo modulární péřové sezení ze lnu, to vše je víc než design, je to prožitek. Být obklopen funkční krásou proměňuje život. Právě proto jsem založila Aesthetic, značku textilního designu, která se postupně stává platformou AEST+ propojující designérský atelier, architekturu, umění JIřího Holého a jeho ženy Sybily i sběratelství. Aesthetic není jen design. Je to cesta ke zpomalení a vnímání krásy, která je tichá, udržitelná a hluboce osobní.
Text: Danica Kovářová, Foto interiéru: Jan Vranovský
