Někdy se tajemství skrývá v paprsku světla, který se na okamžik zastaví na starém obraze. Jindy v tichém souznění dvou generací. A někdy se objeví v prostoru, který vznikal pomalu, s respektem k materiálům, času a příběhům, jež do něj vtiskli lidé. Tento příběh je o odvaze zpomalit, o kráse, která se odhaluje v čase, a o umění, které dokáže proměnit náš pohled na svět. Původně to měla být obyčejná fotografie. Rychlé setkání, pár cvaknutí objektivu. Jenže v ateliéru, mezi plátny Jiřího Holého, se stalo něco zvláštního. Poslední paprsky prošly přes zaprášené sklo, zastavily se na obrazech a na okamžik se svět zpomalil. Mezi dvěma generacemi (matkou a dcerou)  vznikl obraz, který má v sobě ticho, hloubku a cosi nepojmenovatelného.

Tajemství.

A právě o něj mi jde – v práci, v životě i v tomto příběhu. Jako architektka a designérka vím, že tajemství se neobjevuje v hluku ani ve spěchu.

Vynořuje se v okamžiku  plné pozornosti, když jsme ochotni jít pod povrch, do vrstev, které nejsou vidět na první pohled. Při navrhování domů či tvorbě autorského textilu vnímám, jak materiály reagují na čas. Dřevo, kámen, látka – všechny mají svou paměť. S časem se prohlubuje jejich krása i charakter, pokud dostanou prostor zrát. Stejně tak i prostor či předmět získává svou sílu až tehdy, když je tvořen s respektem k tomuto procesu. 

Právě tento pohled prohloubilo setkání se sbírkou obrazů Jiřího a Sybily Holých. Objevila jsem ji náhodou – zaprášenou, ale neporušenou. Jejich dílo je vrstevnaté, morálně pevné a pravdivé. Syrové malby Jiřího jsou jako modlitby v barvě, jemná tvorba Sybily má tichou hloubku a ženskou citlivost. Oba tvořili beze snahy o efekt, s vědomím, že krása je služba a pravda. Tento odkaz dnes spravuji nejen jako kurátorka, ale i jako matka a tvůrce. A s pokorou sleduji, jak hluboce oslovuje i mou dceru Ester – mladou architektku, která navzdory tempu dnešní doby hledá cestu ke klidu a hloubce. Její odvaha objevovat tajemství v architektuře i v životě je pro mě potvrzením, že opravdové hodnoty mají sílu přetrvat. 

Proto věřím, že architekt či designér, který pracuje s více vrstvami a je ochoten jít do hloubky, dokáže vytvořit prostor, který nejen slouží, ale i proměňuje. Prostor, kde je člověku dobře, i když neví přesně proč. To je tajemství, které stojí za to objevovat – a které vám může změnit pohled na krásu, umění i hodnotu času.

 Dagmar Hlaviznová, architektka, zakladatelka a hlavní designérka studia Aesthetic

Ester Maria Dvořáková, architektka