Vlasta Sybila Klumparová - tichá síla českého umění 20.stol

Akademická malířka Vlasta Sybila Klumparová (13. 6. 1926, Praha – 1. 12. 2021, Praha) představuje pozoruhodnou osobnost českého poválečného umění, jejíž tvorba se rozvíjela v úzkém dialogu s dílem jejího manžela, malíře Jiřího Holého.
 Její práce je charakteristická jemností výrazu, citlivou barevností a schopností proměnit viděnou skutečnost v obraz vnitřního prožitku. Vedle své výtvarné činnosti se významně podílela i na humanitárním projektu Likvidace lepry. 
 

2 (002)

FOTO: Archiv manželé Dubovští, malíři Sybila a Jiří se svými díly u manželů Dubovských v Zábrdském mlýně na Šumavě.

Životní kontext

Vlasta Klumparová se narodila v Praze, dětství a mládí prožila v Uhříněvsi. Navštěvovala gymnázium v Říčanech a v období protektorátu absolvovala obchodní kurz, zároveň se věnovala praktickým dovednostem, včetně šití.

Po válce nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde studovala u profesora Aloise Fišárka - užitá a monumentální malba. Zde se seznámila s Jiřím Holým, s nímž uzavřela v roce 1952 manželství. V osobním i uměleckém životě vystupovala pod jménem Sybila.

Společná tvorba a životní osud

Manželé Holý sdíleli nejen společný výtvarný základ, ale i hluboké duchovní směřování. Jejich tvorba vznikala v trvalém dialogu – v některých případech se tematicky prolínala, jindy se přirozeně doplňovala.

Zatímco Jiří Holý pracoval s výrazným kontrastem a expresivní malbou, Sybila Klumparová Holá rozvíjela jemnější, harmonický projev založený na citlivé práci s barvou a linií. Jejich vztah tak představuje výjimečný příklad dvou autonomních, a přitom vzájemně propojených uměleckých přístupů.

Po vyloučení Jiřího Holého ze Svazu československých výtvarných umělců v roce 1969 se oba ocitli mimo oficiální kulturní struktury. Tvořili nadále v ústraní, bez možnosti systematické prezentace.

Prostředí a inspirace

Významným zdrojem inspirace pro oba autory byla krajina Šumavy, kde dlouhodobě pobývali, zejména v oblasti Zábrdského mlýna. Tato krajina se stala ústředním motivem jejich tvorby, nikoli však jako pouhý přírodní motiv, ale jako prostor vnitřní zkušenosti a duchovního prožitku.

Vedle Šumavy bylo důležitým místem jejich života také zázemí ateliérů – nejprve na Spořilově, později v adaptovaném objektu v Záběhlicích u Hamerského rybníka, kde si postupně vybudovali skromné prostředí pro tvorbu i život.

Manželé zůstali bezdětní a jejich život byl plně soustředěn na tvorbu a společné hodnoty.

Charakter tvorby

Tvorba Sybily Klumparové Holé je spjata především s technikou pastelu, který se stal jejím charakteristickým výrazovým prostředkem. Vedle něj se věnovala také malbě, portrétu, textilní tvorbě a návrhům tapisérií.

Její díla vynikají:

  • jemnou, harmonickou barevností
  • měkkou, plynulou linií
  • ztišeným, kontemplativním charakterem
  • schopností proměnit krajinu v obraz vnitřního světa

Vedle krajinomalby a portrétů se věnovala i duchovním a církevním motivům, které přirozeně navazují na společné spirituální směřování obou autorů. Její práce představují citlivější a přístupnější polohu k expresivní a symbolické malbě Jiřího Holého.

IMG_9543

Autor: Vlasta Sybila Klumparová Holá -  "Pod Bobíkem (Šumava)",1974 Pastel - kombinovaná technika na plátně,  49x49 cm 

 

Humanitární činnost

V roce 1992 se Sybila Klumparová Holá spolu se svým manželem podílela na založení nadace Likvidace lepry. Tento projekt se stal významnou součástí jejich života a představoval praktické naplnění jejich duchovního postoje.

Po smrti Jiřího Holého pokračovala v odkazu společného díla i hodnot. Stejně jako její manžel věnovala část svého odkazu církvi, aby byla zajištěna kontinuita humanitární i duchovní činnosti.

Vztah k Jiřímu Holému

Sybila Klumparová Holá nebyla pouze životní partnerkou Jiřího Holého, ale i jeho tvůrčím protějškem, oporou a inspirací.

V jeho tvorbě se často objevuje jako portrétovaný motiv a symbolický prvek – ženský princip zde vystupuje jako prostředník duchovního poznání a vnitřního vidění.

Jejich vztah byl založen na sdíleném vnímání světa, víry a umění a představuje jedinečné spojení dvou tvůrčích osobností.

 Pozůstalost a současný stav

Po smrti Jiřího Holého (13.12.1926-7.4.2017) a následně jeho manželky Vlasty Sybily Klumparové  (13.6.1926- 1.12.2021) zůstala jejich rozsáhlá malířská pozůstalost bez institucionálního zajištění. Soubor děl byl dlouhodobě uložen v nevyhovujících podmínkách a vyžadoval odborné ošetření, třídění a systematickou dokumentaci.

Z iniciativy Dagmar Hlaviznové bylo zahájeno soustředění, základní konzervace, fotodokumentace a postupná katalogizace díla. Tento proces dnes vytváří předpoklady pro nové odborné zpracování a zasazení tvorby Jiřího Holého do kontextu českého umění 20. století.

Sbírka je od roku 2023 spravována Dagmar Hlaviznovou za pomoci platformy AEST+.

 

Tvorba Sybily Klumparové Holé představuje svébytný a citlivý protipól k dílu Jiřího Holého. Její práce přináší ztišenou, harmonickou polohu, která rozšiřuje společný duchovní a výtvarný rámec jejich tvorby.

V kontextu českého umění 20. století jde o osobnost, jejíž význam dosud nebyl plně doceněn a která si zaslouží nové odborné zpracování i širší prezentaci.

 


  

Výstavy 

Kolektivní výstavy

1958 – Tvůrčí skupina MS 58, Galerie Nová síň, Praha

1965 - Dům pánů z Kunštátu Brno

Galerie Písek, Karlovy Vary, Uhříněves, Plzeň, II.Pražské salóny

 

Vytvořil Shoptet | Design Shoptak.cz